Jak to vše začalo?

v roce 1998 mi rodiče pořídili prvního pejska a to pudlíka Kejsíka...Pudlík, Kejsík byl z útulku a měl už něco zasebou... byla to šedá koule dredů, co jen vrčela...Byl to "debilní" pes a a zřejmě špatnou výchovou předtím, než byl u nás tak neměl moc rád děti a jakoukoliv manipulaci... Jenže, vysvětle to mě, jako beranovi, který se rozhodl, že chce chodit na cvičák trénovat poslušnost a běhat agility. Kejsik moje nadšení teda vůbec nesdílel ale na cvičáku, jako dětsku mi dost fandili... 
Naše závody na agi parkurech byli dost komické, neboť když se pudl rozhodl že nepůjde slalom, tak ho prostě nešel a z parkuru odešel.. Když se rozhodl, že bude kousat, zakousl se mi do rukávu a opět odešel.. někdy se rozhodl už na startu, že nepřeskočí první překážku a prostě odešel... :D :D Takže když tam tím tak zpětně přemýšlím, on na tom parku víc nebyl, jak byl.. :D No, na začátek zkušenost dobrá...

Vzhledem k tomu, že na cvičáku byla dobrá parta lidí, měla jsem šanci běhat s omnoho lepšími pejsky, se kterými se mi už dařiho něčeho dosáhnout...(Junior mistr dětí a mládeže.. ) Jenže, to mě prostě příliš neuspokojovalo a tak jsme ve 12 letech dostala svého prvního foxteriera!!
Byl to Hurikan Boramo Sole. S tímto psem jsem si splnila vše co jsem si přála...Běhal semnou agility, poslouchal, dělali jsme tanec se psem, dogfresbee... No prostě vše a on dělal vše pro mě...
Věděla jsem, že je to lovecké plemeno ale vzhledem k tomu, že jsme byli z města a nikdo z rodiny se o lov či myslivost vůbec nezajimal, bylo toto téma pro mě tabu...
Jenže to bych nebyla já... :D Když jsme byli v beskydech, u babiček, tak jsem trávila čas chozením po hospodách abych tam sehnala někoho, kdo se věnuje myslivosti a lovu s teriery...
Pamatuji si na pána, co měl doma jagoše a lovil s něma lišky a kuny, se kterých nechával své manželce šít kožich a různé doplňky...
Jenže beskydy jsou z jižních čech daleko a tak jsem šla na OMS v ČB, aby mi sehnali někoho, kdo se mi bude věnovat s tím mojím foxlíkem lovu... :D
Jooo, trochu se mi vysmáli a chvilu si ťukali na čelo.. :D Ale pak jsem pár čísel dostala...

Ve 20, když jsem se po roční odmlce vrátila domu z Anglie, tak jsem přemýšlela co budu dělat... Otevřela jsem si cvičák, a snažila jsem se pomoct lidem s výcvikem a vychovou psa pozitivní formou...
Pořídila jsem si druhého foxlíka a začala jezdit na coursingy a něhat agility,, jenže za těch pár let už to nebylo ono... Už mě to tolik nebavilo...
A tak známý z výstavy mě vzal na hon a nabídl mě, že mohu jet s něma na slovensko, na kontaktní norování...
Nedokáže te si představit tu hrůzu v očích při představě, že by měl pejsek kousnou do lišky... Ale zas nabitá, že ten muj pes je nejlepší jsem kývla...
Když jsme zjistila, jak to probíhá, že to taková hrůza není a že ten můj nej a top pejsek vlastně v kontaktu není nic moc, začala jsem se o to více zajimat...
Pochopit, co je vlastně ta ostrost... Že to není, když pejsek na nás vrčí a kouše ostatní, že je ostrý.. Pokud na povrchu se pere, pořád není jisté, že v uzavřeném prostoru, bez pomoci člověka je práce jiná.

Poznala jsem nové, skvělé lidi a dost mi to otočilo život naruby...

Začala jsem kupovat králíky a trénovat.. Učila jsem se a poslouchala, jak to ostatní dělají a řeší..
Opět jsem měla možnost startovat se skvělýma psama. Jenže to bych nebyla já, abych nechtěla něco svého...
Mezitím jsem o Ronyho (Hurikána) tragicky přišla a dost mě to vzalo...

Dostala jsem štěně, hnědého psa.. Ikar Val-Rico...
S Ikarem jsem začala uplně natvrdo loveckou kynologii. Na oře to sice nebyl tak tvrdý pejsek ale nevzdával se. Povrch byl supr a tak jsem sním absolvovala snad všechny zkoušky co šly.
Třešničkou na dortu pro mě bylo zkoušky při Evropské klubové výstavě psů, kde se pořádal 3boj. A to nora, barva a ochota na divočáka...
S Ikarem jsme to nakonec celé vybojovali a stali se vítězi.

Pak jsem dostala dva maďarské foxteriery (Bobin a Ali) a Koupila si fenu a už to všechno začalo...
Začala jsme jezdit po nahánkách, vodit pejsky po zkouškách, a i chovat... Neuvěřitelný kolotoč..

Pořídila jsme si i jagoše ale to mě a) vůbec nenaplňovalo ( fena byla nádherná, na povrchu to byla hvězda ale v noře to nebylo nic moc.. res. spíš nic, než moc)
b) prostě ten foxl byla naprostá srdcovka...

No a vy nyní můžete semnou nahlédnout kam všude se s foxlama posouváme.... :-) Případně můžete být toho součastí...
NEbojte se mě kontaktovat :)